Přidružené onemocnění diabetiků

Dělení a vznik komplikací

V důsledku přítomnosti diabetu u pacienta mohou nastat komplikace akutní (náhle vzniklé) nebo chronické (pomalu se rozvíjející). Akutní komplikace (hypoglykémie, ketoacidóza) ohrožují bezprostředně život nemocného, ale při správné a včasné léčbě dochází k úpravě stavu. Naproti tomu chronické komplikace se rozvíjí se postupně, nenápadně a při jejich projevení je již léčba náročná a většinou nelze dosáhnout úplného uzdravení.

Základní příčinou vzniku chronických komplikací je hyperglykémie neboli zvýšená hladina cukru v krvi. K té musí docházet opakovaně, jeden či několik málo výkyvů v této hodnotě k vytvoření chronických komplikací nestačí.  Nadbytečná glukóza v krvi se dostává do všech orgánů a systémů těla, kde se váže na různé bílkoviny a tím mění jejich strukturu a funkci a tím i funkci orgánů a tkání. Záleží na postiženém orgánu, jak konkrétně se tyto změny projeví.

Mezi chronické komplikace se řadí postižení ledvin (diabetická nefropatie), očí (diabetická retinopatie), cév, nervů (diabetická polyneuropatie), dolních končetin (diabetická noha) či zažívacího traktu.

Oční komplikace

Při diabetu může docházet k závažnému postižení oční sítnice. Je to zadní část oka, která obsahuje světločivé buňky (tyčinky a čípky). Ty zachycují světelné paprsky a vysílají signály zrakovým nervem do mozku. Tyto buňky se během života neobnovují ani nedorůstají, zachování jejich funkce je tedy zásadní pro zachování dobrého zraku. Sítnice je protkána hustou sítí krevních cév, které mohou být postiženy právě při diabetu. Po navázání glukózy na bílkoviny stěny cév dochází k oslabení stěny a vzniku mikroaneurysmat (malých výdutí), které mohou snadno praskat. Krev se vylije do okolí, vznikne hematom, který se vstřebá, místo se zajizví a světločivé buňky zaniknou. O celém procesu postižený jedinec vůbec neví, neboť probíhá na tak malém okrsku sítnice, že jej nezaznamená. Pokud však praskají stále další aneurysmata, zanikají další buňky a zrak se stále zhoršuje, až nakonec postižený jedinec může i oslepnout.

Velice důležitá je proto prevence - každý diabetik by měl pravidelně podstupovat vyšetření očního pozadí u očního lékaře a usilovat o udržování normální glykémie. Při rozvoji diabetických změn na očním pozadí je možno podstoupit tzv. laserovou fotokoagulaci, která by měla zabránit dalšímu rozvoji změn.

Poškození ledvin

Ledviny jsou životně důležitý orgán, zbavující tělo odpadních látek. Základní strukturou ledvin je klubíčko cév, tzv. glomerulus, kterých je v ledvině asi milion. Přes glomeruly se z krve filtruje voda a odpadní látky, nepropouští však větší částice, například bílkoviny. Při diabetu je v ledvinách postižen právě glomerulus. Při dlouhodobé hyperglykemii se glukóza váže na bazální membránu glomerulu, která působí jako filtr, a mění její strukturu – stává se propustnější. Do moči proto začnou unikat bílkoviny. Postupně dochází až k zániku celého glomerulu a posléze k selhání ledvin. Celý proces probíhá nenápadně a bez bolesti, proto by bez pravidelných vyšetření mohl být odhalen až ve fázi nezvratného poškození ledvin. Poté je léčba možná pouze opakovanou dialýzou či transplantací ledvin.

Neurologické komplikace

Vyskytují se prakticky u každého diabetika s nemocí trvající déle jak 10 let. Postihuje všechny typy periferních nervů, nejvíce však nervy senzitivní. Dochází ke ztrátě kožní citlivosti, poruše inervace vnitřních orgánů i k nepříjemným pocitům jako je pálení, mravenčení či brnění.  Při kombinaci s postižením cév dochází k rozvoji syndromu diabetické nohy.

Postižení velkých cév

U diabetiků je až čtyřikrát zvýšené riziko vzniku aterosklerózy. V důsledku aterosklerózy dochází k rozvoji ischemické choroby srdeční a zvýšení rizika infarktu myokardu, rozvoji ischemické choroby dolních končetin., sexuálním dysfunkcím či vzniku cévních mozkových příhod.

Prevence pozdních komplikací

Diabetes patří mezi nemoci, které „nebolí“, což může být nevýhodou. Pacient nepociťuje žádné potíže, a proto jej subjektivně nic nenutí k dodržování dietních opatření či léčby, což je ale zásadní pro vznik chronických komplikací diabetu.

Diabetik by měl absolvovat pravidelné kontroly u lékaře, dbát o svou správnou životosprávu a nepodceňovat zejména první roky rozvoje nemoci. Je nutné pravidelně se hýbat, nekouřit a omezit konzumaci sladkých a tučných jídel a alkoholu. Kontrolou glykémie, návštěvami diabetologa a dodržováním udělených rad a pokynů se lze účinně vyhnout všem závažným komplikacím diabetu, které mohou skončit až slepotou, infarktem, selháním ledvin či amputací končetiny.