Diagnostika a léčba diabetus mellitus

Diagnostika diabetes mellitus

Základní metodou ke stanovení diagnózy diabetes mellitus je hladina cukru v krvi. Krev se odebírá v klidové poloze po minimálně 8 hodinovém lačnění (nejčastěji přes noc), před odběrem je nutno vyvarovat se jakékoli fyzické námahy.

Diagnóza je jednoznačně stanovena při nálezu: 

- hladiny glukózy během dne ≥ 11,1 mmol/l  

- hladiny glukózy nalačno ≥ 7,0 mmol/l

Zvýšené riziko diabetu, nutno provést orální glukózový toleranční test (oGTT):  

- hladiny glukózy v rozmezí 5,6 - 6,99 mmol/l

Diagnóza cukrovky je vyloučena:  

- při nálezu hladiny glukózy v krvi nalačno < 5,6 mmol/l

Orální glukózový toleranční test (oGTT)

Orální glukózový toleranční test se používá k potvrzení diagnózy cukrovky v případě, že diagnóza není jednoznačně potvrzena nálezem hladiny cukru v krvi nalačno. Jedná se o stavy s porušenou glukózovou tolerancí (hladiny nalačno 5,6 - 6,99 mmol/l) a o pacienty s normální hladinou cukru, u kterých ale existuje důvodné podezření na onemocnění cukrovkou (klinické známky, zvýšené riziko, těhotenství). Při nejasných nálezech je nutné oGTT opakovat v dvouletých intervalech.

Test se provádí nalačno. Pacient vypije během 15 minut tekutinu s obsahem 75g sacharidů, následně se po dvou hodinách změří hladina cukru v krvi. V případě nálezu hladiny ≥ 11,1 mmol/l, je diagnóza diabetes mellitus jednoznačně stanovena. V případě hodnoty glukózy do 11,1 mmol/l jde o porušenou glukózovou toleranci a pacienta je potřeba v dvouletých intervalech sledovat.

Vyšetření při stanovení diagnózy

U každého nově zjištěného diabetika lékař sepíše podrobnou anamnézu (symptomy, rizikové faktory, dietní návyky, fyzická aktivita, další nemoci), pacienta kompletně vyšetří (výška, hmotnost, krevní tlak, fyzikální vyšetření) a provede nezbytná laboratorní vyšetření (glykémie nalačno a po zátěži, tukový metabolismus, vykovaný hemoglobin, funkce ledvin, kyselina močová, jaterní testy, vyšetření moči, C-peptid).

Terapie diabetu

Léčba se liší u diabetu I. a II. typu. U diabetu I. typu je jedinou léčbou inzulin. U diabetiků II. typu jsou léčebné možnosti širší. Při sestavování léčebného plánu má je nutno vzít v úvahu věk, zaměstnání, fyzickou aktivitu, přítomnosti komplikací, dalším onemocněním a sociální situaci nemocného.

Základní algoritmus léčby diabetu II. typu:

1) Nefarmakologická léčba 

-  doporučení dietního režimu s podrobnou instruktáží včetně doporučení změny životního stylu (fyzická aktivita, kouření)

2) Farmakologická léčba 

-  perorální antidiabetika – léky snižující různými mechanismy hladinu cukru v krvi, potřebu inzulinu  

- inzulinoterapie – pokud ani podávání perorálních antidiabetik nevede k uspokojivé kompenzaci diabetu, je nutné převést pacienta na některý typ inzulinu, konkrétní preparát a formu aplikace (pero, inz. pumpa) určí diabetolog

Standardní dlouhodobá péče

Při každé kontrole je nutné zkontrolovat kompenzaci diabetu a revidovat dietní a medikamentózní opatření. Frekvence kontrol je individuální, závisí na kompenzaci diabetu a spolupráci pacienta.

-  pacienti s výraznou změnou léčby mohou potřebovat každotýdenní či každodenní kontroly, ev.  nastavení terapie za hospitalizace do doby, než dojde k uspokojivé kompenzaci  

-  další kontroly u stabilizovaných nemocných na inzulinu by měly být 1x za 2-3 měsíce, u pacientů na perorálních antidiabeticích a dietě 1x za 3-6 měsíců

Obrázek převzat z themedicalbiochemistrypage.org